EDITORIAL

Nespokojenost je naší národní povahou. V produktivní sféře si stěžují zaměstnavatelé i zaměstnanci, dělníci i manažeři, bohatí i nemajetní. Často kolem sebe slýchávám, jak tvrdý je konkurenční boj a jak těžké je v podnikání přežít. Sám jsem trochu...

Nespokojenost je naší národní povahou. V produktivní sféře si stěžují zaměstnavatelé i zaměstnanci, dělníci i manažeři, bohatí i nemajetní. Často kolem sebe slýchávám, jak tvrdý je konkurenční boj a jak těžké je v podnikání přežít. Sám jsem trochu jiného názoru. Měli bychom se připravit na to, že to bude už jen těžší.

Pro toto tvrzení mám několik argumentů. Za prvé, do tržní ekonomiky jsme nacouvali ze slepé uličky státem regulovaného hospodářství. Tento unikátní proces s sebou přinesl nevídané možnosti. Jen v té naší pneuservisní branži vznikly během deseti let podniky, ke kterým se v zemích se standardním hospodářským vývojem dopracovali až za několik generací. Samozřejmě i v západní Evropě existují příklady firem, které prodělaly raketový vzestup, ovšem zdaleka ne v takovém počtu. Přitom teď nemluvím jen o velkých firmách, i založení a udržení malé rodinné firmy je dnes v západní Evropě daleko, daleko obtížnější než u nás. A v zemích, jako jsou USA nebo Austrálie, je to takřka nemožné.

Ani s tou konkurencí to nevidím tak černě. Dokonale mám „přečtenou“ vlastní mediální branži, jako dlouholetý pozorovatel snad trochu vidím do oblastí, o kterých píšeme. A všude cítím velké rezervy. Mohu srovnávat práci českých novinářů a jejich zahraničních kolegů, a ač to leckomu nebude znít příjemně, jsem přesvědčen, že ten cizinec se musí „snažit“ stále o hodně víc. Musí být produktivnější, rychlejší, samostatnější, kreativnější... prostě vytvářet svému zaměstnavateli větší hodnotu. Jako spotřebitel vím, jak špatně funguje řada i velkých firem ve styku se zákazníkem. Někdy také slýchávám, že „tam“ (v západní Evropě) to začíná být ještě horší. I kdyby to byla pravda, těžko to můžeme používat jako omluvu nebo polehčující okolnost. Protože konkurence se nezastaví ani na atlantickém pobřeží Portugalska, ani na východním Slovensku. Naše individuální laťka výkonnosti může být dost vysoko za momentálních tržních podmínek, ale zoufale nízko, až jednou vymizí poslední rezidua jedinečnosti ekonomického vývoje posledních let a vyschnou s tím spojené zdroje. U soukromníka třeba levně privatizovaný majetek, u státu příjmy z privatizace státních podílů.

Tato Pneu revue jako již tradičně předchází podzimní prodejní sezonu, která je pro většinu z Vás klíčová. Přeji Vám proto přízeň počasí a ještě raději nárůst uvědomělých motoristů, kteří přijedou přezout bez ohledu na počasí. K podpoře Vašich prodejů jsme připravili tradiční plakát, který je součástí tohoto vydání.
Pestrý podzim Vám přeje,
Martin Mensa