PNEU REVUE 1 / 16

Nedávno mě v rozhovoru s jedním z větších distributorů a prodejců pneumatik zaujala jeho slova o fungování nejmenované franšízové sítě: „Oni nepotřebují a ani nechtějí kreativní lidi. Každý mechanik má své procesy a postupy nastaveny do nejmenšího detailu, přesně ví, co má dělat, jak to má dělat a kolik si při tom vydělá. Jakékoli vybočení z tohoto standardu není ani vyžadováno, ani tolerováno.“ Tento postup pak dával do kontrastu s principy fungování jiné franšízové sítě, kde si prý „každý dělá, co chce“, což nemůže přinést kýžený výsledek.

Ano, podíváme-li se na fungování velkých, hlavně nadnárodních firem kolem sebe, musíme si přiznat, že tento trend nabývá na síle. Mě osobně však odlidštěný systém dělání obchodu nikdy neoslovil a vzhledem k mému věku již neosloví. S nostalgií vzpomínám na časy, kdy bylo na národních zastoupeních výrobců pneumatik či automobilů komu zavolat, za kým se zastavit a třeba si jen tak popovídat. Neříkám, že osobní vztahy již zcela přestaly existovat, ale je jich bohužel stále méně. Vadí mi to, ale nic s tím nenadělám.

V této souvislosti jsem se však zamyslel nad otázkou, jestli společnost potřebuje nebo nepotřebuje kreativní lidi. Pokud by platilo plošně, že ne, tak je to podle mě něco jako apokalypsa, popření přirozenosti a podstaty lidské existence. To snad nebude tvrdit ani ten nejortodoxnější, „hardcore“ nadnárodní manažer dnešního věku. Pak tedy ale otázka stojí, na jakém místě, na jaké funkci či úrovni je ještě kreativita (chcete-li také osobní iniciativa, invence, tvůrčí myšlení)  prospěšná a odkud již ne. A kdo tato pravidla bude určovat?  Pokud pracovní životy lidí sešněrujeme pravidly, pak kreativní musí být minimálně ti, kdo tato pravidla vytvářejí. Na jaké se toto děje úrovni? Na úrovni národní kanceláře, zastoupení nějaké zóny, evropské centrály, části zeměkoule nebo té úplně celé?! Uff!  Úplně si představuji ta kafkovská zjevení úředníků, která nikdy nikdo nespatřil, a pokud ano, tak pokaždé v jiné podobě, lidí-nelidí, kteří jsou stejně absurdní jako svět kolem nich.

Samozřejmě přeháním, ale jsem toho názoru, že u firmy, která deklaruje, že nepotřebuje kreativní lidi, není něco v pořádku. Což nevylučuje, že v určité době může být i s touto filozofií úspěšná. Nemyslím si, že zrovna my žijeme v tak převratné době, že „od nás“ bude všechno jinak. Přirozenost se zase prosadí, otázkou ovšem je, za jakou cenu.