Po 13 letech zkušeností v pneuservisu a velkoobchodu mi taková spolupráce nepřijde reálná. Nejde jen o teoretické dodržení dohod o poskytovaných slevách mezi e-shopy a pneuservisy, velký vliv na cenovou politiku mají především výrobci pneumatik. E-shop s 10 000 kusy má lepší podmínky než pneuservis se stovkami kusů. Je to logické, ale identicky cenově neudržitelné. Stejně tak ceny v ČR a ceny v zahraničí. Do přednaskladnění Vás výrobce nutí, ale v průběhu sezony zjistíte, že místní prodejce osobních ND s mateřskou základnou v Německu má v letáku nižší ceny, než je Vaše nákupní cena. Jako pneuservis máte na bedrech související náklady, a ty nemůžete zahrnout jen do ceny práce. Jako „osoba povinná“ nemůžete zákazníkovi s pneu z e-shopu odmítnout převzít opotřebené pneu. Ale jako prodejce se na to můžete zařídit. Toto není brojení proti e-shopům, ale názor, že taková spolupráce nikdy fungovat nebude. Navíc, výrobci hledají nové a nové prodejce, ale stále jsme jen jeden a týž rybník.

Rádi poskytujeme zákazníkům komplexní službu, tj. nákup pneu a přezutí, protože k tomu poskytujeme také „zdarma“ naše rady a pomoc. Pneu není druh zboží, který by zákazník dokázal „zprovoznit“ bez patřičných znalostí sám. Takže ani e-shopy v tomto směru nevítáme. Dodavatelé pneu by měli spolupracovat lépe s pneuservisy, nikoliv s e-shopy, jak tomu dnes zjevně je.

Nelze vymyslet žádný fungující systém, aby někdo vydělával na prodeji pneumatik a druhý za něho dělal práci.

Pokud je dotaz zamýšlen coby součinnost e-shopů a kamenných obchodů s pneuservisy, jež by měly smluvně pro zákazníky e-shopů zajišťovat „přezutí“ jejich vozidel, a to včetně převzetí pneumatik, potom se domnívám, že se jedná o službu, která v případě realizace generuje jeden podstatný problém. Jedná se totiž o to, že v době jarní a zejména nastupující zimní sezóny se tato vcelku poklidná živnost změní téměř v boj o přežití, s nadsázkou řečeno. Ve zmíněném období bývá totiž na přezutí objednáno denně minimálně třicet zákazníků z vlastní klientely, přičemž objednací termíny bývají více než desetidenní. Pokud do této situace vstoupí další desítky zákazníků dodaných e-shopem, nastává zásadní problém s nabídkou časově přijatelných lhůt realizací zakázek. Prodloužení pracovní doby či rozšíření týmu problém nijak zásadně neřeší, jak ukázala vlastní zkušenost. V mimosezónním období by samozřejmě byla podobná služba pro každý pneuservis vítaným přilepšením z hlediska finančního, též i z hlediska případného rozšíření stávajícího zákaznického portfolia. Výše popsaná zkušenost však zcela jistě stojí za důkladné zvážení, zda a případně v jakém rozsahu podobnou součinnost realizovat.

Myslím si, že dokonalejší systém spolupráce mezi e-shopy a kamennými servisy jistě vymyslet lze, respektive vím, že určitý druh této spolupráce už i funguje. Všichni víme, že „na domluvě stojí svět“, a to je ten základní stavební bod kooperace tohoto druhu. Nicméně se domnívám, že v českých poměrech stále převažuje a do budoucna i převažovat bude „solitérní typ podnikání“ v oblasti prodeje pneumatik a servisních služeb s nimi spojených nevyjímaje.