Jak se smečkám daří? Máme čísla? Máme!
V uvedeném textu vyjadřuji pouze svůj osobní názor. V žádném případě se nejedná o stanovisko jakékoliv právnické ani jiné osoby, ve které profesně působím nebo se kterou jakýmkoliv způsobem v oboru spolupracuji.
Metodika: věnuji se pouze nákladním a autobusovým pneumatikám.
Nepoužívám AI.
Bůh pryže tomu tak chtěl.
Text: Shambo Ilustrace: Mr. Kriss
Několik vět
První text pro Pneu revue jsem napsal před deseti lety.
Co se změnilo za ty dvě historické pětiletky? Budeme bilancovat? Nebo balancovat? Hibernace? Exploze?
Do kroniky pryže budou zapsány dílčí zvraty, paradoxy, kolapsy, drobné úspěchy, tlaky a presy a pochopitelně ty nové možnosti, okouzlené AI.
Jistě, nadšení se vytratilo, blahobyt je cíl a na generaci průkopníků kapitalismu v našich zemích se lepí roky, kila a úbytek sil.
Příliš složité na úvod? Ale ne, vůbec.
Nápovědu najdete i dnes tradičně v jednom ze songů Genesis: „Potřebujeme se dostat dovnitř, abychom mohli odejít.“
Šakalí smečky
Jedna ze změn na trzích světa nastala: i ty „nej-top“ koncerny ztrácejí tempo, rynky a dech. Něco opustí a uvolní o své vlastní vůli, někde jsou přetlačeni.
Asi bylo nákladnější zůstávat než odejít.
Okolo slonů, bizonů a nosorožců neúnavně krouží šakalí smečky. Nepodceňujme je.
Nejsou to těžké váhy, ale jsou rychlé a loví v tlupě. Jsou přizpůsobivé okolí i okolnostem. Šakalí páry si svoje teritorium umějí zuby drápy uhájit. A vychytrale v potravinovém řetězci uzmou i v lovišti velkých dravců to, co si tito ulovili a nestačili pozřít.
Nejsou šampioni. Umějí nabídnout trhu ne to nejlepší (a nejdražší), ale to, co můžeme označit za „dostatečně dobré“.
Většina konzumentů se sice během života setkala s kategorií michelinských restaurací (slyšeli, četli), ale dá přednost solidní chutné porci v síti Panda. Vybere si to, co kapsa dovolí a chuťové vjemy neurazí. Dobré porce.
A pojem toho „dostatečně dobrého“ je i díky píli a edukaci trhu ze strany „nej – top“ koncernů již dostatečně definován tak, aby zákazník nebloudil a minimalizoval metodu pokusů a omylů.
Jaké paradoxy.
Cena má dnes v Evropě rozhodující cenu při rozhodnutí, co zakoupit a do jaké značky investovat. Marketingové přílepky, výhody a bonusy (ne vždy nereálné nebo matoucí) jsou až na druhém místě.
Naši lidi už vědí.
Řekni mi číslo, zobe!
Jak se smečkám daří?
Máme čísla?
Máme!
A nebude to nuda.
Na trhu náhradní spotřeby EU 2024 bylo dodáno z výrobních kapacit organizace Tyres Europe (dříve ETRMA, všichni vědí) 11,5 milionu kusů pneumatik nákladních a autobusových. V minulém roce to bylo už pouze 11 milionů kusů.
Naproti tomu na trh EU + UK (rád bych, ale není to Ukrajina!) bylo v roce 2025 importováno skoro 7 milionu kusů z Thajska, Vietnamu, Číny, Egypta a Jižní Koreje.
Pro představu milovníků statistik: proti roku 2024 import z Thajska a Vietnamu za rok povyskočil o 16 % a z celkového importu ze zmíněných pěti regionů tvoří už 57 %.
Antidumping utlumil patřičně Čínu, aby motivoval čínský kapitál otevřít gumárenské factory kde všude jinde.
Koloběh perpetua.
Není možné, aby si na trhu náhradní spotřeby protřelí zákazníci pořídili těchto sedm milionů pneumatik proti 11,5 mio koncernovým a nevěděli, co činí. Tento stav už není roky odchylkou, ale trendem s tendencí k růstu.
Nůžky kvality se mezi koncerny a nekoncerny přivírají.
A cenové nůžky naopak.
Šakali zvesela vyli.
Hlava ryby
Velcí a největší nejsou ani naivní, ani bezmocní, ani neteční.
Za poslední dva roky došlo na těch nejvyšších pozicích k personálním změnám u těchto značek: Nokian, Yokohama, Goodyear, Bridgestone, Continental, Sumitomo, Toyo, Titan, Hankook.
Všichni potřebují změnu.
Nové tváře.
Nové větry.
Přejme jim to. Pryžová globální zoo bez zeber, slonů, hrochů a nosorožců a dalších božích tvorů by byla nudnou, šedivou a před zavřením.
Místo jistoty minulosti máme značkový a cenový cirkus.
A spotřebitelé se v něm naučili pohybovat.
Nikdo není bezchybný. Ani koncerny.
Ale rozhodující nejsou chyby a omyly, ale reakce na ně.
Vyčkáváme.
Emise nebo demise.
Green Deal.
Projekt má svoje brutální odpůrce, stejně tak jako umírněné podporovatele.
Green Deal propojuje stovky projektů a desítky regulací.
Co s tím uzlem, Herakle?
Zkusím se na věc podívat pohledem zaměstnance menší české firmy.
Chci pro sebe a potomstvo vodu čistou a průzračnou, potraviny bez chemie a vzduch bez částic toho či onoho. A nechci být finančně osobním podílem na Green Dealu zruinován.
Což chce většina obyvatel mého Městečka. Doufám.
Zatím tedy OK.
Ve světě investice do vývoje a rozvoje zelených technologií pokračují a nechřadnou.
Co máme v Evropě? Nedostatek vlastních fosilních paliv. Takže opora v jádru a větru a slunci zní hezky. Racionálně.
EU si dnes vyrábí 30 % spotřebované elektřiny soláry a větrníky. Často slyším argument, že to Čína dělá úplně, ale úplně jinak.
Nedělá.
Čína má podobný deficit fosilních paliv jako Evropa.
A je nesporným lídrem ve vývoji a rozvoji green technologií a industry.
Tam, kde dnes naši vlastenečtí mudrlanti bojují proti nehezkým větrným elektrárnám, podíl větru a slunce na výrobě spotřebované elektřiny v Číně byl už na úrovni 22 %. A stavějí dál a dál a dál.
Zdrcující dynamika investic i výstavby nových kapacit.
Ani USA nejsou zelených technologií ušetřeny, je to koneckonců výnosné, nutné a prestižní. Větrníky v roce 2025 kryly už 11 % spotřeby elektřiny. Neříkejte to nikdo Donaldovi, zruší slunce i vítr.
Nápověda?
Utnout Green Deal do nuly je ekonomická a vývojová sebevražda.
Běh proti času a trendu.
Nekopejme do strojů, pokud jim nerozumíme.
Otázkou je, jak teorii a vývoj přizpůsobit realitě.
A jak rozpoznat ty, kteří rozumějí a neškodí.
Na to odpovědět neumím, proto se budu držet cestovní mapy toho, co nás čeká.
Otěr nebo odér?
Jedna z kostiček lega a dílků stavebnice Merkur v rámci pneumatikářského Green Dealu je regulace emisí mikroplastů z otěru pneumatik.
Bohužel, prakticky v přímém přenosu při letošních horkých jednáních UNECE (United Nations Economic Commission for Europe) 11.–13. února v Ženevě nedošlo k zásadní shodě výrobců na způsob testování a měření otěru mikročástic z pneumatik.
Mikroplasty (tzv. částice z oděru pneumatik a vozovky – TRWP) představují neviditelný environmentální problém, neboť tvoří až 50 % všech mikroplastů v půdě a vodě, přičemž v městských odpadech mohou tvořit až 85–95 % z celku částic.
Nedohoda zatím odsunula přijetí metodiky a kuchařky, díky níž by se z trhu EU mohlo (mělo) odstranit 30 % nákladních pneumatik s největším podílem otěru mikroplastů. A ty pochopitelně nahradit.
Další kolo jednání je 17. března. Letos.
Cílem předpisů je zajistit, aby byly schváleny pro provoz pouze pneumatiky s mírou opotřebení pod stanovenými limity, přičemž požadavky a jejich vymáhání by měly být zavedeny od července 2028.
Bohužel nedochází ke korelaci laboratorních testů s provozními zkouškami v terénu.
Máme se při lovu mikroplastů na co těšit.
Pokud nedojde k dohodě na půdorysu UNECE (zde zastoupeni i výrobci), kompetence rozhodování může převzít Evropská komise.
A tam už přímé zastoupení výrobců nebude.
Jaký hlavolam musí vyřešit inženýři?
Snížení otěru volá po tvrdší směsi.
A snížení valivého odporu vyžaduje snížení hloubky dezénu.
Jak bude vypadat adheze na mokrém asfaltu?
Nevím, nevím, nevím.
Ale máme ty inženýry a konstruktéry, že.
A úředníky.
Bojím se to slovo napsat nahlas, ale EUDR...
Zavedení EUDR bylo opět odloženo.
Hurá?
Konec roku 2026 rozhodne, jak a kudy dál.
K diskreditaci EUDR došlo u producentů kaučuku a výrobců pneumatik i proto, že v komplexním velkolepém záběru, záměru a nátěru komodit a opatření došlo k nesouladu mezi dřevaři, kaučukáři, producenty kakaa, masaři, kafaři a sójaři a vůbec.
Hodně, hodně psů a zajíčkova smrt z úleku.
Nicméně, pouze a jen pro producenty kaučuku je připraveno jiné globální opatření:
GPSNR – AS Globální platformy pro udržitelný přírodní kaučuk.
Nelekejte se, žádná EU!
Jedná se o dobrovolnou mezinárodní iniciativu výrobců pneumatik, producentů kaučuku, zpracovatelů, drobných pěstitelů a nevládních organizací.
Tato platforma se ladí, cíle jsou blahé a bohumilé.
A mohla by být funkční od roku 2027, takže při dalším zdržení projektu EUDR o rok... jasné?
Všichni jsou natěšení. Nebo zděšení.
Uvidíme.
A učme se ty zkratky, ať se v regulaci kácení lesů neztratíme.
Doma je doma?
České velkoobchodní firmy s nákladními pneumatikami (a část z nich i protektoruje) se za uplynulých deset let projevily jako velmi odolné, houževnaté a inovativní.
Přežily chaos covidu, vlivy a důsledky antičínského antidumpingu, zavedení EET i jeho zrušení (a máme tady jeho resuscitaci, nuda asi), vládní experimenty, důsledky války na Ukrajině, obří inflaci (ptejte se tety Aleny) a růst ceny úvěrů, často velmi pochybný a neformální vztah odběratelů k termínům úhrady faktur a jiná a další alotria.
A když se přidají mezinárodní standardy, jekot okolo Green Dealu, ekologická likvidace odpadových pneumatik (někdo ano, někdo ne) a ceny energií, je to pro domácí firmy na diplom, rudé karafiáty a přiměřené dárkové koše s uzeninami a sardinkami.
Hoši, děkujem.
Metody přežití
Koncernoví dodavatelé s ničím novým a revolučně odlišným nepřišli (z podstaty ani nemohou, mimo zvyšování kvality zboží a snižování valivého odporu).
Koncernové značky spíše svoje desetileté celkové historické objemy, koláče a podíly na domácím trhu ve srovnání s individuálními importy a prodeji českých firem snižují.
Důvodem je mj. cena pořízení jejich produkce, cena prodeje a ziskovost.
A ta klesá a klesá.
Pokud je jakákoliv renomovaná koncernová značka vržena kýmkoliv ve formě internetové nabídky na trh, tradiční partneři koncernů se nemohou marže dopočítat a kusy na skladech je dohání k mrákotným nabídkám ad hoc prodejů. Podle doktríny padni kolik padni.
Vzhledem k dostupnosti internetových nabídek čs. e-shopů s pneumatikami všech druhů a tím devalvace hodnoty koncernových produktů (zkuste si e-shopy spočítat) je na našem trhu velmi racionálním řešením (i s přihlédnutím k velkým rizikům) dovoz asijské značky na klíč.
Minulý týden jsem těch značek načetl v terénu a éteru okolo stovky. Přičemž nabídky výrobců jsou nastřelovány asijskými fabrikanty nejen velkoobchodům a trhovcům, ale už i přímo na webové adresy dopravců a latifundistů.
Těžko tomu odolat.
Vítejte v dobré vietnamské večerce 24/7, šakalové.
Dostatečná dostatečnost
Tam, kde se koncernové značky už těžko mohou radikálně měnit a vylepšovat, asijské brandy (a dnes je máme už v nedalekém Srbsku za humny) za ty dvě pětiletky provedly několik zásadních manévrů.
Po spravedlivém embargu na ruské nákladní pneumatiky (byly dobré, ale to už je vše na roky a roky pryč) se na českém domácím trhu otevřel prostor pro dalších 80–100 tisíc kusů ze zemí ASEAN, kde špičkou jsou Thajsko a Vietnam a nečekaným greenhornem už i Kambodža.
Vzhledem k potvrzení platnosti antidumpingových cel na čínské nákladní pneumatiky v lednu 2025 (a v šetření už jsou i čínské osobní) to tak dlouho i zůstane.
Důležitými opornými body pro import asijských značek je část českých protektoroven.
Jaké ach paradoxy.
Nedá se říci, že by jim to nepomohlo v tržbách a zisku, i když si historicky pod sebou řežou větévku. Každý rok pro přežití se počítá.
Je spravedlivé připomenout, že inženýři z Pacifiku horečně připravují nové generace nákladních pneumatik (potkáme se u Kolína nad Rýnem v červnu t.r.) a jsou orientováni na evropské podmínky provozu, normy a požadavky.
A není už výjimkou, že jim v tom energicky pomáhají i kolegové (inženýři, technici, praktici) původem z Evropy, neb kapitál nezná hranic a hypotéky se zaplatit musí.
Opatrná prognóza?
Dříve než později se to původně evropské s asijským propojí tak, že nerozeznáme jedno od druhého.
Chce to pouze finální zadání.
Um, informace, normy a technologie jsou už identické.
Koneckonců, když se původně korejské kimchi s autentickou chutí a ocáskem vyrobí průmyslově v Přerově, tak proč by to mělo skončit pouze u zeleninového salátu.
Svět je variantám možností otevřen.
Pravda, akademici a fabrikanti s pryží by si z tohoto příměru rvali vlasy, ale co už.
Jsem pouhý pozorovatel z malého Městečka.
Nic víc.
Konec šakalích smeček
Ten nebude.
Stejně tak, jako změny k lepšímu v gangu vychytralých koncernů (ani bez nich to ale nejde).
Musíme se spoléhat sami na sebe.
Um a houževnatost.
V našem cynickém odvětví, zoceleném bratrovražednými duely i v tlupě dealerů jedné a téže značky, gumařům nic jiného nezbývá.
Za uplynulých deset let žádné velké jméno z rejstříku velkoobchodníků a servisů nezmizelo.
I protektorovny (byť s nižšími výrobními čísly) odolávají.
Nejsme spojeni s dotačními pobídkami.
Vládám jsme zcela odcizeni. Asi naštěstí.
Většinu zásadních úkonů děláme rukama nohama.
Bez ohledu na to, kolik má kdo v ofisu 32inch monitorů.
Kalkulačka, rozum, zadek v kosočtverci a kilometry sem a tam v dodávce.
Toto bude.
Můžeme si to slíbit.
Můžeme si na to vsadit.
Dokud nás starobní důchod nerozdělí.
Jednou gumař, vždycky gumař.
Howgh!
Poslední věta
Za dalších deset let už žádný bilanční článek psát nemíním.
Ne, že bych nechtěl.
Ale to už tady s velkou pravděpodobností nebudu.
Tužte se!
Děkuji za pozornost a pochopení!
