PNEU REVUE 4 / 13

Jak fungují po roce od zavedení evropské legislativy štítky na pneumatikách? Tuto otázku jsme si položili v jednom z témat tohoto čísla. Po přečtení všech příspěvků mám dojem, že situaci nejlépe vystihuje slovo lhostejnost. Přinejmenším tam, kde by měly štítky vzbuzovat nejvíce emocí, tedy mezi prodejci pneumatik a jejich zákazníky. Ti se dnes měli rozplývat radostí nad tím, že mají konečně vodítko pro výběr bezpečných a úsporných pneumatik. Z výpovědí dealerů však vyplývá, že toto očekávání se nenaplnilo. Jejich zákazníci vesměs štítky ignorují.  Co výrobci pneumatik? Ti jsou pochopitelně o poznání aktivnější a nevynechají příležitost, aby vyjádřili štítkům loajalitu a podporu. Ovšem pokud platí to, co je veřejným tajemství, totiž že štítky vznikly z popudu hrstky největších hráčů jako nástroj boje proti levným dovozům z Asie, pak musí mít otcové této myšlenky daleko ke spokojenosti. Stačí porovnat tempa růstu jedněch a druhých, aby člověk pochopil, že štítky dokážou uhasit apetit čínských exportérů asi jako sklenice vody lesní požár.

Největší prospěch tedy zatím přináší štítková legislativa těm, kdo se na ní – myšleno v dobrém slova smyslu – nějak přiživili, tj. její tvůrci a navazující armáda různých dodavatelů od právníků, přes IT firmy, zkušebny až třeba po výrobce samolepicích fólií. Je celkem potěšitelné, že stejně jako nevládne kolem štítků nadměrné nadšení, nezaznamenali jsme ani mnoho vyloženě negativních, odsuzujících hlasů. Zdá se, že ani náklady spojené s implementací štítků nebyly jablkem sváru a pneuservisy je celkem bez problémů ustály. Proč si tedy myslím, že lhostejnost je ta nejhorší alternativa? Vypovídá to o tom, že záměr dát zákazníkovi základní vodítko při výběru pneumatik a naučit ho vnímat pneumatiku ve světle dvou základních veličin, totiž bezpečnosti a ekonomiky, se nepodařilo naplnit. Alespoň prozatím.

Přes všechny nedostatky a problémy si však myslím, že štítky nejsou vyloženě špatný krok, a že když již byly jednou zavedeny, měly by se z nich všichni zainteresovaní snažit vytěžit maximum. Že i dealeři by měli překonat nedůvěru, skepsi a šířící se nihilismus („nic nemá cenu“) a začít se štítky aktivně pracovat. Výrobci pneumatik by k tomu měli dávat návod. Znamená to se zákazníky mluvit, vysvětlovat, učit (nikoli poučovat). Ačkoli sám nejsem typický zákazník, nedávno jsem se přistihl, že mě při návštěvě jednoho  pneuservisu dokázalo „čtení“ štítků docela dobře zabavit. A o to jde – ukázat, že pneumatika není pouze guma, saze a cenovka. Výsledek by se měl dostavit.