XP | Profil | Pneurevue.cz

Příspěvky v diskuzích

XPDíky a těším se až bude zase nějaké školeníčko. Obávám se ale, že to nebude tak rychle. Jen škoda, že nevím kdo jsi :), bylo nás tam vždycky požehnaně a žen jen pomálu :).
O všem, co hýbe gumařinou

pondělí, 6. prosince 2021

XPČlověk se učí celý život a hlavně vím, že se nemám za co stydět. Vždycky jsme makali podstivě a teď se nám to vrací. A díky za přínosné příspěvky!
O všem, co hýbe gumařinou

pondělí, 6. prosince 2021

XPČlověk se učí celý život a hlavně vím, že se nemám za co stydět. Vždycky jsme makali podstivě a teď se nám to vrací. A díky za přínosné příspěvky!
O všem, co hýbe gumařinou

pondělí, 6. prosince 2021

XPPovím vám příběh.. To si tak jdu v sobotu dopoledne do práce, abych dodělala resty, pouklízela v kanceláři a připravila pneumatiky do regálu tak, abych mohla zase v pondělí vesele otevřít. Všechno bylo relativně v pohodě do té doby, než mi o půl jedné začal v kapse zvonit telefon... První co mi blesklo hlavou byla melodie, která mi jasně naznačovala, že nějaký blázen volá v sobotu na firemní číslo... jako vyzvánění mám meditační hudbu. No nic vytáhnu telefon z kapsy, koukám na číslo a říkám si "Neznám, ale číslo je to hezké." /Ženská, co by jste chtěli/. Otáčím telefonem, tím se vypíná zvuk a sunu telefon zpět do kapsy. Věnuji se dále kontrole skladu. "Bože zas!", říkám si když mi telefon začal vyzvánět tu stejnou melodii. Hlavou mi problesklo co chce v sobotu a navíc odpoledne. Nemůžete se mi divit. Ještě před týdnem jsem měla 60-70 telefonátů denně ať je objednám a vysvětlit každému s úsměvem, že za objednávku bereme 400,- a když si přijede jen tak, že taky zaplatí to byl prostě oříšek. A to se zatím nezmiňuji o těch, kteří k nám přijeli přímo na servis. Ok no nic zvednu to a uvidíme jak to zvládnu. "Prosíííím" říkám totálně bez energie... krve by se ve mě nedořezal. Schválně jsem se ani nepředstavila, protože proč, když máme zavřeno! Prásk! Začal na mě chrlit slova nějaký cizí chlápek, ale jel takové bomby, že jsem se celá rozklepala a měla jsem slzy štěstí v očích. Ano byl to pan BF a dal mi takovou nálož pozitivní energie, kterou jsem přesně potřebovala. Za to vám moc děkuji! A teď něco ke mně... Dobrý den, jmenuji se Radka a jsem ten rebel, který se letos rozhodl změnit svůj postoj ke všemu co bylo do teď u nás zažité. Psal se rok 1995 a můj otec po pár letech zkušeností v pneuservisu si otevřel svůj vlastní byznys. V té době ještě nikdo netušil jakou automobily projdou evolucí. Pamatuju si jak dnes, když se mě v roce 97 otec snažil naučit rozměry Škody 120 a Favorita. "Hned po škole u mě nastoupíš!" Zní to hodně smutně, ale ano, co jsem měla dělat... Po tragické smrti mého bratra jsem jim ho chtěla vynahradit. Naštěstí jsem vyloženě technický typ a mohlo by mě to bavit. No a co si budem povídat... každý den jsem mohla okukovat chlapy. To se přece může, ne? Jak tak plynul čas otec přestával na servis jezdit. Dostal averzi vůči zákazníkům. Dnes už se mu nedivím. Začala jsem se kompletně věnovat celému servisu. Telefonáty, objednávky, platby, emaily, komunikace se zákazníkem, řešení nevyřešitelného a nakonec i couváním na zvedák. Ano čtete dobře, couvání na zvedák. Bohužel jedno stání je tak tragicky vyřešeno, že se tam dá pouze couvat. Dnes už tam najíždím jako profík a hláška "Žena se se zrcátkem nejen namaluje, ale i zacouvá" je má. No nic, asi pokročíme do roku 2020, aby jste se dlouho nenudili. Už druhou sezónu do sebe tlačím antidepresiva. „To jsem to dopracovala!“ říkám si.... Poslední dva týdny v prosinci jsme si dali plánovanou celozávodku. No a co teď? Nikam se nesmělo, Covid řádil všude. Odpočívat!!! Za těch 14 dní jsem si tak pročistila hlavu jak nikdy! Jenže co budu dělat? Nejsem na to zvyklá! Hledala jsem na internetu něco co by mě mohlo bavit. A ejhle mám novou zálibu. Neskutečný žrout času, ale perfektní na odreagování. A máme tady rok 2021... jaro... a zase tlačím antidepresiva... no tady je očividně něco blbě! Taky si říkáte, že něco dělám blbě? Tak já vám to vysvětlím úplně od začátku! Začalo to jedním zvedákem v roce 95. V 96 nastoupil nový zaměstnanec. V 97 jsem nastoupila já. Přibyl další zvedák. Přibližně v roce 2003 další zaměstnanec. Mezi tím se používal třetí zvedák pojízdný na dodávky a už to jelo. Servis se hezky rozjel. Každý zná ty dvanácti i více hodinové šichty. Jen proto, abychom vyhověli každému!!! Jé ty jsi k nám přijel o půl 7 večer? Tak pojď, my tu ještě jsme. Sobota? Proč ne, však odpoledne nebo večer padnu do postele a v neděli nic nedělám, protože jsem dobitá jak pes. Ty lidi jsme si prostě rozmazlili. Stáli v řadě dokud jsme nedodělali toho posledního. Otec mě toho za celou dobu naučil dost. Že se musí makat, musí být pořádek, musíš vyhovět každému, nesmíš zdražit, nesmíš zavírat v soboty, protože už ti tady nikdo nepřijede!!! A co bylo nejhorší, polední pauza byla jen na oko. Bylo otevřeno a vždycky se mohla najíst jen půlka lidí na střídačku nebo po jednom a o rychlosti v pojídání svačiny se ani nebavím. Dneska už máme oficiální polední pauzu, protože mi jeden zákazník řekl, že nemáme nárok na jídlo! No dobrá, už je to dlouhé, já vím, ale toho je tolik, co nikdo neví a mě se chce brečet z toho, jak jsme to za těch 20 let celé posra..... Pět let už není otec šéfem. Starám se o firmu já. "Vymysli si nový název" říká mi. Já už s tím nechci mít nic společného /To kdyby šla firma do kytek/. Ok a název byl na světě - XPneu s.r.o.. Krása... Jásám štěstím, že můžu makat sama na sebe a podle sebe. No jo, jenže 20 let "teroru" jen tak rychle nezměníš. Učím se znovu uvažovat jinak. Poslouchám rady kdo mi co dává. Blíží se říjen! Bože ať to vydržím bez antidepresiv! Mám o 3 chlapy méně, ale to dáme. Chlapi jsou skvělí, ale prostě nejedeme bomby jak kdysi, přednější je naše zdraví. První týden super, druhý týden super, třetí týden dobití jak psi, ale dáváme to. To, že je mi každé ráno blbě při pomyšlení, že ti lidi jsou jak supi psát nemusím. To někteří z vás dobře vědí. Přišel víkend. V neděli 21.30 sms „Nepřijdu do práce, jsem nemocný“. No nic nevzdáme to. Syn má celý týden volno ve škole, tak nám pomůže. V pondělí ráno v 7.05 sms "Mami jsem nemocný". No pecka, takže jdu přezouvat auta já. Byl poslední týden v říjnu... Ráno otevřu servis a v řadě stálo 16 aut!!! Stáli všude, dokonce v křižovatce a stáli až na hlavní cestu! A takhle to bylo každé ráno. Na konci týdne TOTÁLNĚ VYČERPANÁ jsem se rozhodla pro radikální řešení. Bereme pouze objednávky! Měla jsem plný kalendář objednaných uskladněnek. Na bránu jsem o víkendu vystavila ceduli, že bereme POUZE objednané zákazníky a každá objednávka je zpoplatněna částkou 400,- /neplatí pro uskladněnky/. Navíc jsem vylepila ceduli jak si můžu dovolit zpoplatnit objednávky! V pondělí 1.11. v 7 ráno koukám z okna a tam fronta aut. Lidi koukají na bránu, čtou, rozhazují rukama a něco komentujou. A nic... ZŮSTALI ČEKAT! Tak jsem šla do kanceláře a vypsala jsem druhý papír, že 400kč budou platit i neobjednaní a že objednaní mají přednost. /Tady máte vysvětlení proč jsem brala peníze za objednávku i bez objednávky – prostě jsem se jich potřebovala nějakým způsobem zbavit/. No to jste měli vidět, jak se najednou většina rozprchla. I když jsem se jim to snažila vysvětlit, tak marně. Jeden mi dokonce řekl, že jsme vydřiduši. Měla jsem sto chutí mu říct, že myslel spíš že z nás chce vydřít duši! Možná jsem měla počkat až do 8.00 jak začíná naše pracovní doba, to by byla větší prdel. Každé ráno na prázdno zvracím nad záchodem. Denně jsem měla 60-70 telefonátů, kterým jsem se snažila vysvětlit můj počin. Ale ono už to nešlo, vyslechla jsem si spoustu přezdívek, nadávek. Do toho vám jezdí desítky lidí na servis a to bylo to stejné. Vypsala jsem si proto malé lístečky, na kterých byla popsaná naše momentální situace. /"MILÝ ZÁKAZNÍKU. OD 1.11. DO ODVOLÁNÍ JSME SE ROZHODLI ZRUŠIT FRONTY U NÁS NA PNEUSERVISE. JE TO OBROVSKÝ STRES JAK PRO NÁS, TAK PRO VÁS. MÁME TOTIŽ O 4 MECHANIKY MÉNĚ, DŮVOD JE JEDNODUCHÝ-VĚK A ZDRAVÍ. MINULÝ TÝDEN TADY ČEKLI ZÁKAZNÍCI 3-4 HODINY. PROTO JSME SE ROZHODLI V ZÁJMU VŠECH ZPOPLATNIT NÁVŠTĚVU U NÁS ČÁSTKOU 400 KČ. JE MOŽNÉ, ŽE O NAŠE SLUŽBY UŽ NEMÁTE ZÁJEM, ALE POKUD JSTE S NAŠIMI SLUŽBAMI SPOKOJEN A CHCETE PODPOŘIT CHLAPY, CO TADY MAKAJÍ, TAK PŘIJĎTE PROSÍM ZA MNOU A DOMLUVÍME SE. DĚKUJI ZA POCHOPENÍ."/ A tenhle malý lísteček rozjel celou aféru. Další týden bylo to stejné v bledě modrém. Opět hromady telefonátů a dalších naštvaných i pozitivních zákazníků. No a pak přišel osudný pátek odpoledne. Píše mi známý jestli jsem viděla co o mě píšou na FB. No neviděla, protože mám plné ruce práce a navíc jsem v té skupině zablokovaná. Tak takový odpad dlouho nikdo nečetl. Pan F.K. známý orlovský hejsek si posteskl, že asi žije v jiné dimenzi a jako informaci přiložil můj malý lísteček, kde sděluji co se tady děje. Má k tomu příspěvku asi 120 komentářů, většina hejtů na mě. No nic, založila jsem si oficiální profil pod svým jménem a dala vyjádření, odpověděla na pár komentářů a vypla to. Už tam nechodím. Ano bylo mi vytknuto mými známými, že ten lísteček nebyl jasně napsán a popsán, ale já v tom pneuservisu nejsem proto, abych někomu dopodrobna vysvětlovala mé kroky, ale proto, abychom odváděli kvalitně naši práci. Přichází pondělí, ráno opět naprázdno zvracím nad záchodem. A jéje hraje meditační hudba... a je to zase tady, zvoní telefon. "Zdravím paní Ligusová, tak já se chci objednat za ty čtyři stovky! Četl jsem tu diskuzi na fb stránkách a nic si z toho nedělejte, jsou to.... " Já nevěřím vlastním uším! Já nemusím vysvětlovat proč a za co! Další telefonát. Objednáte mě na úterý? No já jsem asi spadla z višně. 90% telefonátů bylo jen proto, že četli diskuzi na fb a chtějí se objednat! "Konečně si nemusím brát půl dne dovolenou a ještě čekat tři hodiny, než se na mě dostane řada". Takhle krásný byl celý týden! Středa zavřeno! Bože kdy já byla v sezóně takhle šťastná? Pan F.K. mi nevědomky udělal tak úžasnou reklamu a hlavně zdarma. Nejde mi o ten zisk, ale o to, že já a mí chlapi jsme ten fialový hnus přežili! A pokud stále nechápete proč jsem brala ty 400,- .... úplně jednoduše, protože jsem se chtěla podělit o ty naše zákazníky i s jinými servisy, kde mají často prázdno. Oni se mi dneska smějí, protože mi "přebrali zákazníka", ale ve skutečnosti už se dneska usmívám já a stále bez antidepresiv. Dnes mívám mimo jiné telefonáty typu „Můj pneuservisák po mě řve..“ Nedivím se mu, neomlouvám ho, jen se mu nedivím, asi má ty moje zákazníky… Takže poučení pro mne na další sezóny? Nejdůležitější je naše zdraví a dělat jen pro zákazníky, kteří o naše služby mají vážný zájem. Úsměv a příjemné vystupování z obou stran je úžasný bonus k tomu, co jeden pro druhého děláme. Určitě jsem zapomněla na milion věcí, ale ještě neumíráme :) tak třeba někdy příště! A pokud by jste si chtěli přečíst „diskrétní verzi“, ve které nezvracím ráno nad záchodem, kterou jsem napsala pro naše zákazníky, tak je k vidění na našich oficiálních facebookových stránkách https://www.facebook.com/xpneusro
O všem, co hýbe gumařinou

neděle, 5. prosince 2021

‹ 1 2 3